Přesně kvůli podobným typům, pro které slušné NE není konečná, jednám s podobnou obchodnickou svoločí v poslední době krajně nevybíravě. Nic jiného si nezaslouží. Už bohatě stačí, jak lžou, aby se provolali kam potřebují. Takže jakmile začnou ty své naučené fráze, které vždy spolehlivě identifikujete po několika vteřinách, zavěsím. Těsně předtím jim naprosto v klidu vzkážu, co si o nich myslím a co mi můžou. Jiná obrana není. Vyrazíte je ze dveří, derou se oknem. Mají svoje mapy odpovědí a vše mají v procesech, zpravidla mluvíte s ekvivalentem cvičené opice. A vůbec nejlepší jsou obchodníci na kapitálových trzích. Ty mám nejradši .

Já bych byl radši, kdyby ta fóbie neustupovala. Telefonáty různých operátorů, prodejců různého pojištění či modrého z nebe, apod., už mě opravdu otravují, a to tak, že jsem přestal brát hovory z neznámých čísel (případně jsem neurvalý: "A to mi teď budete volat každý den?" nebo něco takového). Jestli se ještě navíc ti lidé nebudou stydět, mám obavu, že podobných otravných telefonátů ještě přibude.

Nemyslím si, že se na tohle dá vyzrát.

Něco o mně samém: nejsem obchodník a nikdy obchodníkem nebudu. Jednak proto, že na to nemám vlohy a druhak i proto, že mám jakousi telefonní fóbii. Ono totiž zavolat "jen tak" někomu z přátel či známých je pro mě dost obtížné, pokud by se jednalo o zcela cizího člověka, pak je pro mě volání téměř nemožné. To už musí být dost vypjatá situace, kdy není jiného řešení, než nějaké to číslo vytočit. Mnohem snadněji se mi píše, třeba emaily, ve výjimečných případech SMSky. Mno, má to klad velký: stačí mi dobíjet si kredit jednou za půl roku za minimální částku. Beztak ho využiju na kupování SMS jízdenek nebo kreditu pro stahování z internetu.

Ale tahle moje telefonní fóbie pramení z jiné, a to ze zábran v oslovování cizích lidí. Pokud někdo osloví mě, do hovoru se přidám, ale já sám začít nedokážu. Nedokážu na ulici, v MHD či kdekoli jinde oslovit ani cizího chlapa, ani cizí ženskou. Takže i seznamování se (s babama, jsem hetero) bylo u mě těžší, než u jiných.

Kde tohle vzniklo, netuším. Nikdy jsem to s žádným psychologem ani psychiatrem neprobíral. Asi za to může prostředí, ve kterým jsem vyrůstal.

takovejch lidí je hodně, je to povahový rys