Před měsícem můj známý chtěl koupit menší chatu a odpověděl na internetový inzerát, ve kterém se psalo, že pozemek sice k chatě nepatří, ale je uzavřena smlouva na 25 let za cenu dva tisíce korun ročně (to jsou ty zmatky po restitucích, kdy po roce 1948 někomu zabavili pozemek, po roce 1989 ho jeho potomkům vrátili, ale mezitím si tam někdo zcela legálně postavil chatu, takže pozemek patří restituentům, chata potomkům toho, kdo si ji tam v roce 1960 postavil, takže vznikl zdroj obtíží, protože jedna nemovitost má prakticky dva vlastníky a součet hodnoty takové chaty a takového pozemku je menší, než kdyby to obojí vlastnil jeden člověk). Takže Bohumír projevil zájem, jelikož je mu 57 let a jeho přítelkyni 58 a chtěl to mít na dožití, takže si spočítali, že jim těch 25 let bohatě stačí. Nakonec to však nekoupil, protože ta smlouva sice byla uzavřena na 25 let, ale v roce 1994, takže vyprší v roce 2019.

Nelze říci, že by to byla lživá formulace. Ta smlouva na 25 let byla skutečně podepsána, ale člověk, který si to přečte, automaticky myslí, že na 25 let od tohoto okamžiku, tedy do roku 2038, nikoli do roku 2019, jak to v reálu je. Myslím, že se tomu říká klamavá reklama. taková, která je pravdivá, ale vyzní jinak, než jaká je skutečnost. Vzpomněl jsem si, jak na Slovensku jedna cestovní kancelář lákala turisty k moři s tím, že pláž se nachází čtyři sta metrů od hotelu. Byla to pravda, ale už nebylo napsáno, že přesně v polovině té vzdálenosti je spojnice mezi hotelem a pláží přetínána dálnicí a příslušný nadchod se teprve staví, takže zatím je nutno používat jiný nadchod, který je kilometr a půl vzdálený (hotel byl zcela nový, takže proto ten nadchod ještě neexistoval, jelikož předtím ho nikdo nepotřeboval. Opět případ reklamy pravdivé, ale zároveň klamavé.